úterý 14. srpna 2012

Brutal Assault vol. 17

Letos jsem navštívila Brutal Assault Open Air Festival. Byla to již má druhá účast. Minulý rok jsem byla na Brutalu poprvé a vlastně i poprvé na jakémkoli festivalu. Rozhodnutí o návštěvě Josefovské pevnosti padlo jakmile se na listu kapel objevilo jméno Paradise Lost. Zbalili jsme spacáky, stan a haldu hadrů a s otcem vyrazili na třídení řádění v metalové vesničce neboť v Josefově na prostého obyvatele nenarazíte, jen je vše zahaleno do černoty návštěvníků Brutalu. Samozřejmě jsme si odvezli pár brutálních zážitků. 
Můj otec po cestě na ranní kávičku potkal toliko oblíbenou toi toi, ale bez dveří. To však nezabránilo neznámému pánovi, aby zde ukojil svou potřebu. Samozřejmě se stal cílem mnoha objektivů (našeho ne). Jacísi synci zhmotnili mou noční můru a zabarykádovali svého "kamaráda" v toi toice a potom ho naklonili i s kadiboudou. Ou! Raději jsem se neohlédla jak borec vypadal. Nicméně jsem si říkala, že na brutal nemohu být ani zdaleka příliš extravagantní. I tak si někdo neodpustil:  "Ty máš ale šlehu." To bylo ale jen jednou jinak si mě asi 5 lidí vyfotilo a pochválili mě. Sousedi ve stanu řekli: "To je ta pěkná slečna" ačkoli oni moc pěkní nebyli, ale to nevadí. Další soused mi předvedl promenádu v trenkách a to i bez poplatku :) Na flek ubytování si nemohu stěžovat. Taky jsme ho chytli až napodruhé. Ano stavěli jsme stan dvakrát poněvadž se nám nechtělo vcházet skrz strom a ležet na kořenech a vůbec největším neštěstím prvního místa byla nedaleká, hlučná, polská osada... letos ne, děkuji. Minulý rok Deathcamp + kokrhavý kohout úplně stačili :D

No a teď už k programu. Co mě zaujalo a na co jsem valila bulvy. Co mě neoslovilo, tak na to jsem nebyla a když ano, tak na to nebudu vzpomínat.


Hatebreed byla hardcorová kapela. Byly plní energie což není u hardcoru vyjimečné, ale specialní bylo, že zpěvák kontroloval vír a když někdo upadl hned do mikrofonu řval "Pick them up." a ptal se obětí "Are you allright?". Takže jako supr zážitek :)  

Ministry industrial metal, trošku hluk nebylo moc slyšet zpěv. Ale Al Jourgensen vypadal fakt ďábelsky :D  

Insomnium nejlepší melodic death metal ze všech aspoň pro mé ucho. Nebylo jich tam moc a tohle byla největší pecka. Dokonce měli pěkné bílé pozadí s černými stromky. 

Machine Head na headlinery bylo našlapáno tak, že se nebylo kam hnout. Hodně lidí bylo zklamaných, že zpěvák příliš mluvil málo hrál. Já je kdysi poslouchala a jsou furt fajn ani mluvení mi nevadilo, bo měli nejdelší vymezený čas.

Norma Jean  na ty jsem se těšila a musím říct, že výstupem byly slabší Dillinger escape plane, ale na ty asi nikdo nemá. Nicméně zážitek velký, všichni byly nadšení, že je zase pořádný hardcore a pařili o dušu a zpěvák lezl i mezi diváky. Chudák bednař musel zachraňovat vybavení bo měli krátkou šňůru od mikrofonu :D 

Obscure sphinx na tuhle polskou kapelu jsem byla hrozně zvědavá a nakonec jsem vsadila na správného koně. Zpěvačka čisté awesomenes jak zpěv tak vzhledem. Koneckonců je to alternative metal. Opravdový objev pro moji posluchárnu :) 

Be'lakor byla kapela až z austrálie i když já jim rozumněla rakousko...ups. (Australia, Austria není taký rozdíl). Zase melodický death, takže je jasné k čemu tíhnu :D Velkým překvapením u této sestavy bylo, že to byli tací mladíci, ale hráli senzačně. Chtěla jsem si koupit jejich merch bo tam měli na plátnech moc pěkné drako/vážky, ale na triku měli jenom nápis :( 

Paradise lost je jedna z mojich nejoblíbenějších kapel. Jsou to především doomaři a hrají už pěkně dlouho. Byla jsem na ně ve druhé řadě, poněvaďž do první se prostě nedalo dostat. Ke konci mě tam ohrožovala jakási bláznivá lovkyně trsátek, která se po vhození artefaktů do publika vrhla na všechny 4 a hledala svítíc si mobilem cokoli trsátku podobné. I zadařilo se děvčici. Takže doufám, že ničení mých zad a bolavé kyčle ji stálo za to. Byla jsem na autogramiádě což byl jako dost konec :D Mackintoshovy jsem řekla, že miluju jeho jméno, což je pravda pravdoucí, ale byl z toho dost překvapený. Holmesovi zase, že jsem je poslouchala už jako děcko a že to asi neslyší rád. (taktně jsem mu naznačila, že je starý jak metuzalém) Ale ustál to velmi profesionálně a řek, že je to v poho. Všem jsem podala pracku až na bubeníka, který mi nebyl povědomí a tak jsem se na něj jen usmála. Nakonec jsem zjistila, že s nimi  nehraje zase tak dlouho ho ho ho.

Hellcome


Osudová toi toi již bez obyvatele

I stromy jsou tu brutální :D
Můj veleúspěšný oděv


Paradise lost a moje T-shirt

Greg Mackintosh

Nick Holmes a vzadu Adrian Erlandsson
thx Flea

Žádné komentáře:

Okomentovat